Loading presentation...

Present Remotely

Send the link below via email or IM

Copy

Present to your audience

Start remote presentation

  • Invited audience members will follow you as you navigate and present
  • People invited to a presentation do not need a Prezi account
  • This link expires 10 minutes after you close the presentation
  • A maximum of 30 users can follow your presentation
  • Learn more about this feature in our knowledge base article

Do you really want to delete this prezi?

Neither you, nor the coeditors you shared it with will be able to recover it again.

DeleteCancel

Make your likes visible on Facebook?

Connect your Facebook account to Prezi and let your likes appear on your timeline.
You can change this under Settings & Account at any time.

No, thanks

Anthony Giddens - teorie strukturace

No description
by

Martin Hajek

on 20 October 2015

Comments (0)

Please log in to add your comment.

Report abuse

Transcript of Anthony Giddens - teorie strukturace

Dualita struktury
Strukturální vlastnosti sociálních systémů jsou jak prostředkem, tak výsledkem praktik, které rekursivně organizují.
Anthony Giddens - teorie strukturace
Vývoj teorie
Společnost
Struktura
Koreny: strukturální teorie jazyka
Ferdinand de Sausurre - jazyk je společenský fakt, který má vůči jednotlivcům utlačivou moc a ti ho nemohou vlastní vůlí ovlivnit
Zdroje jsou dvojího druhu: alokativní a autoritativní.

alokativní zdroje:
a) hmotný materiál,
b) technologie a vytvořené statky

autoritativní zdroje:
a) organizace sociálního časoprostoru,
b) produkce/reprodukce těla, tzn. organizace a vztahy lidských bytostí ve vzájemných asociacích,
c) organizace životních šancí

různé formy vědomí

diskursivní vědomí ↑
praktické vědomí ↓
------
nevědomé motivy/poznání

„struktura, jako rekursivně organizovaný soubor pravidel a zdrojů je mimo čas a prostor, je zachovaná ve svých konkretizacích a koordinacích jako paměťové stopy a vyznačuje se „absencí subjektu“. Sociální systém, ve kterém je struktura rekursivně obsažena, sestává naopak ze situovaných aktivit lidských agentů, reprodukovaných napříč časem a prostorem. Analyzovat strukturaci sociálních systémů znamená studovat způsoby, kterými jsou takové systémy, zakotvené v poučených činnostech situovaných aktérů, kteří čerpají (transformační moc) z pravidel a zdrojů v rozmanitosti kontextů jednání, vytvářeny a reprodukovány v interakci.“ (Constitution of Society: 25)

Strukturální vlastnosti sociálních systémů jsou proto jak prostředkem, tak výsledkem praktik, které rekursivně organizují.

na rozdíl od přírodních organismů jsou lidé poučení neboli informovaní (knowledgeable) aktéři/agenti

souvislé pokračování praktik předpokládá reflexivitu, kterou však nelze chápat jako pouhé sebeuvědomění, nýbrž jako sledovaný (monitored) charakter běhu společenského života

člověk by nemohl být aktérem, kdyby nebyl v každém okamžiku schopen vysvětlit své chování ( i když toto vysvětlení nemusí být informací o motivu, účelu či důvodu jeho chování)

jednání není řadou oddělených aktů; akt je vytvořen pouze diskursivně, zaměřením pozornosti na určitý moment běhu prožívané zkušenosti

New Rules of Sociological Method
, 1976,
- produkce a reprodukce společnosti musí být nahlížena jako dovedný výkon jejích členů a struktury musí být z toho důvodu považovány za ustálené praktiky
- normy, významy a moc jsou logicky implikovány v pojmu intencionálního jednání (každé úmyslné jednání je regulované, smysluplné a manipulující)

Central Problems in Social Theory
, 1979
Na jedné straně, v knize je jen málo nepřijatelných závěrů, v tom předčí mnoho jiných tehdejších teoretických knih. Na druhé straně je v ní stejně málo důvěryhodných závěrů vyslovených srozumitelně a jednoznačně - Giddens nerad chodí s kůží na trh. Barry Barnes

The Constitution of Society: Outline of the Theory of Structuration
, 1984
systematické zopakování a rozpracování toho, co napsal dříve

sociální struktura - strukturující vlastnosti umožňující „vázat“ časoprostor v sociálních systémech; struktura je virtuální řád v tom smyslu, že sociální systémy reprodukované prostřednictvím sociálních praktik nemají struktury, ale spíše vykazují strukturální vlastnosti

strukturální principy - nejhlouběji usazené strukturální vlastnosti implikované v reprodukci společenských celků;
např. oddělení a propojení státu a ekonomiky v kapitalismu (osobní vlastnictví : peníze : kapitál : pracovní smlouva : zisk)

struktura sestává z pravidel a zdrojů
jednání je úmyslné chování; jednání se týká událostí, jež jednotlivec „spáchal“; přičemž důležité je to, že mohl jednak jinak

nemůže se spojovat popis jednání s jednáním; agency se nevztahuje na úmysly, nýbrž na činy

moc chápe jako schopnost činit zásahy do světa, schopnost působit na svět a tato schopnost je inherentní jakémukoliv jednání; jednání logicky zahrnuje moc jako transformativní schopnost („making a difference“)

dialektika kontroly - kontrola a moc není definována v termínech poslušnosti, nýbrž manipulace; „vícemocní“ i „méněmocní“ mohou sobě navzájem ovlivňovat okolnosti pro jednání

teorie strukturace
se soustředí na uspořádané a opakující se společenské praktiky zakotvené v prostoru a čase; lidská společenská činnost se podobá seberepodukujícím se jednotkám v přírodě - aktéři netvoří společenskou praxi, ale obnovují jí a jsou jejím prostřednictvím konstituováni jako aktéři.
Motivy - celkové plány nebo programy jednání a z toho důvodu většina našeho běžného jednání není přímo motivovaná; motivace je třeba, abychom jednali neobvykle. Ovšem Giddens bere v úvahu i nevědomou motivaci ve Freudově smyslu

- “Kdo říká člověk, říká jazyk, a kdo říká jazyk, říká společnost.“

- Každý systém, tj. příbuzenské vztahy, jídlo, politické zřízení, svatební rituály, stavby sídlišť atd., tvoří částečné vyjádření celé kultury, pojímané vposledku jako jeden gigantický jazyk.

- Cílem strukturální analýzy je systematické využití binárních protikladů (nahý/oblečený, syrový/vařený, živý/mrtvý) při odhalování hlubinných schémat ukrytých pod manifestními jevy

- Za rozmanitostí kultur se skrývají více či méně univerzální schémata, které lze odhalit pouze strukturální analýzou

problém identity a distinkce

jednotky znakových systémů (jazyka, mluvy, písma, spotřeby, oblékání atd.) jsou relační, diferenční. Necharakterizuje je totiž, jak by se dalo předpokládat, jejich vlastní pozitivní kvalita, ale prostě jen skutečnost, že se mezi sebou nesměšují.


arbitrárnost - svazek sjednocující označující a označované je arbitrární; - pojem českého slova pes není se sledem hlásek p-e-s, který mu slouží jako označující, spjat žádným vnitřním vztahem
- v sociologii: vědění o něčem nemá vztah k povaze toho, co slouží jako označující (viz opálenost – ošklivost/krása)

ne/proměnlivost - jestliže se ve vztahu k pojmu, který zastupuje, jeví označující jako libovolně zvolené, pak ve vztahu k jazykovému společenství, které ho užívá, libovolné není, je dané.
- v sociologii: tím, že prohlásíme, že opálenost s krásou nesouvisí, protože je to statusový konstrukt, na věci nic nezměníme




- nesjednocuje věc a jméno, ale pojem a akustický obraz
v sociologii: pojem a praktiku (vědění a jednání)


- slovo „strom“ značí pojem strom; pojem strom neodpovídá nějaké empirické entitě stromu
v sociologii: vědění se netýká konkrétních věcí, ale tříd věcí (umění, dobro...)

- akustický obraz = označující; pojem = označované
praktika = označující, vědění = označované (pozdrav = vyjádření úcty)




- je systém znaků

- je sociální institucí – znakový systém srovnatelný s písmem, symbolickými rituály, zdvořilostními formami, vojenskými signály apod.

- je ze společenských znakových systémů nejdůležitější, protože většinu ostatních prostupuje a do značné míry umožňuje

- je reprezentován písmem: jazyk a písmo jsou dva odlišné znakové systémy, přičemž druhý existuje výlučně proto, aby reprezentoval první (obličej a fotografie).

sémiologie (nebo sémiotika) = věda, která studuje znakové systémy
lingvistika = sémiologie jazyka


jazyk je systém znaků, kód, kolektivní a musíme ho respektovat;
mluva je materiální aplikace jazyka; individuální, projevem naší vůle

Řeč je výsledkem spojení souboru pasívních kolektivních pravidel (konvencí) a aktivních individuálních výkonů mluvy.
inspirace Durkheimem, zvláště v chápání jazyka jako společenského faktu se všemi důsledky, jež z toho plynou – je kolektivní reprezentací, je nadindividuální, má utlačivou sílu
jazyk je význačný znakový systém i sociální jev, proto výklad jeho strukturální analýzy umožňuje přesahy k analýze společenských jevů jako sémiotických faktů
strukturalistická úvaha: pole sociálního jednání, které konstituuje kulturu, může být zakódováno podobným způsobem, jako jazyk; analýza jazykových jevů je návodem, jak analyzovat kulturní jevy

vnitřní dualita všech věd operujících s hodnotou

- osa současného, která představuje vztahy mezi koexistujícími věcmi
- osa následného, na níž nelze nikdy uvažovat víc než jednu věc najednou, kde však jsou umístěny všechny věci osy první spolu se svými změnami.

- partie šachů jako příklad synchronní analýzy; obchodní nabídka předpokládá i diachronní analýzu

b) hodnota (význam) znaku nespočívá v něm samotném, ale výhradně v jeho vztahu k ostatním znakům
metoda k odhalení skrytých struktur myšlení a jednání za zjevnou skutečností života společnosti
a) jednotlivé prvky společenského života transformuje ve znaky a zkoumáním jejich vztahů (jako znaků) zviditelňuje hlouběji ležící strukturu
jazykový znak: spojení označujícího a označovaného; spojení je arbitrární (nemotivované) a neproměnlivé
- relační (distinktivní) hodnota znaku
- dualita hodnoty: současnost a následnost
[strom]
[tri:]
[arbol]
funkcionalismus a strukturalismus
se vyznačuje imperialismem sociálního objektu, tj. celku nebo struktury
subjektivismus
, tzn. hermeneutická větev sociologie, je naopak poznamenán imperialismem subjektu: subjektivita je středem zkušenosti kultury a dějin a mimo subjektivitu není sociálno
Základní rozvrh
struktura(y)
pravidla a zdroje neboli soubor transformačních vztahů, organizovaných jako vlastnosti sociálních systémů
systém(y)
reprodukované vztahy mezi agenty a skupinami organizované jako pravidelné sociální praktiky
strukturace
podmínky ovládající kontinuitu a transmutace struktur tudíž reprodukci sociálních systémů
{
povaha pravidel:
1. o pravidlech nemůžeme pojednávat odděleně od zdrojů;
2. pravidla implikují metodický charakter sociálního jednání;
3. pravidla jednání dodávají na jedné straně význam a současně jednání sankcionizují
„struktura, jako rekursivně organizovaný soubor pravidel a zdrojů je mimo čas a prostor, je zachovaná ve svých konkretizacích a koordinacích jako paměťové stopy a vyznačuje se „absencí subjektu“. Sociální systém, ve kterém je struktura rekursivně obsažena, sestává naopak ze situovaných aktivit lidských agentů, reprodukovaných napříč časem a prostorem. Analyzovat strukturaci sociálních systémů znamená studovat způsoby, kterými jsou takové systémy, zakotvené v poučených činnostech situovaných aktérů, kteří čerpají (transformační moc) z pravidel a zdrojů v rozmanitosti kontextů jednání, vytvářeny a reprodukovány v interakci.“ (Constitution of Society: 25)
lidé jsou knowledgeable agenti
Full transcript