Loading presentation...

Present Remotely

Send the link below via email or IM

Copy

Present to your audience

Start remote presentation

  • Invited audience members will follow you as you navigate and present
  • People invited to a presentation do not need a Prezi account
  • This link expires 10 minutes after you close the presentation
  • A maximum of 30 users can follow your presentation
  • Learn more about this feature in our knowledge base article

Do you really want to delete this prezi?

Neither you, nor the coeditors you shared it with will be able to recover it again.

DeleteCancel

Make your likes visible on Facebook?

Connect your Facebook account to Prezi and let your likes appear on your timeline.
You can change this under Settings & Account at any time.

No, thanks

Psychologie pro praxi

No description
by

M. L.

on 5 November 2016

Comments (0)

Please log in to add your comment.

Report abuse

Transcript of Psychologie pro praxi

Psychologie pro praxi

Vývojová psychologie, šikana, prevence ...
aneb, co mám jako vedoucí zájmové činnosti znát.

Jaká je moje role?
- vaše kompetence nejsou všemocné

- zjistíte-li vážné problémy dítěte, snažte se mu
poskytnout podporu a pochopení

- dítě si má z pobytu odnést zážitky a pro něj nové sociální role ve skupině

- vy jste jeho vzorem a tak na vás bude vzpomínat

- podaří-li se vám něco vážného odhalit, kontaktujte příslušné orgány (máte ohlašovací povinnost)

Jak s dítětem o šikaně mluvit?
pokud máte podezření na šikanu dítěte, najděte si chvíli, kdy se cítí dobře a je relativně klid a
prostor pro rozhovor
(nevrhejte se na něj hned ve dveřích!)
mějte na rozhovor
dost času
, protože nucený rohovor jej může utvrdit, že jeho problémy doopravdy nikoho nezajímají a ztratíte důvěru
vy sami si najděte chvíli, kdy nebudete unavení nebo nesoustředění, protože děti vaše osobní nastavení velmi vnímají a vztahují na sebe
nenechávejte v okolí hrát televizi nebo jiné rušivé zařízení, které může odvádět pozornost
ujistěte dítě, že jej
vyslechnete
až do konce, i když bude říkat nepříjemné věci
upozorněte dítě, že pokud na vás zpozoruje projevy emocí, neznamená to, že má přestat povídat, naopak nám to není jedno
hlavně bedlivě naslouchejte tomu, co vám dítě říká a
nesnažte
se situaci vyřešit hned
teď!
Na co si dát největší pozor?
- nedělejte
ukvapené závěry
a rozhodnutí
- nejednejte zkratkovitě a
nelogicky
, abyste situaci nezhoršili
- nejednejte v
afektu
a vypjatosti
- vyvarujte se hrubostí a
urážek
kohokoliv, obzvláště před dítětem
- pokud cítíte, že to nedokážete vyřešit vy, protože vás zpráva sebrala více, než jste si mysleli, nebojte se přizvat třetí nezávislou osobu (ideálně spoluvedoucího)

Na co nesmíte zapomenout:
- vyjasněte dítěti, jaké kroky podniknete a že neuděláte nic proti němu
- ubezpečujte dítě, že je dobře, že se vám svěřilo, protože se problém vyřeší
- pokuste se zvýšit jeho sebedůvěru
- poskytněte mu ochranu před agresorem a pečujte o něj, teď to totiž potřebuje
- nepřivolávejte agresora, aby své chování vysvětlil!
Proč dítě o šikaně nemluví?
- některé děti se dříve nebo později s problémem svěří, jiné si jej nechají
dlouho pro sebe
- často si dítě v roli oběti myslí, že situaci zvládne vyřešit samo
- přiznat se, že je šikanované pro něj může být ponižující
- znamená to pro něj, že je slabé a neumí se bránit
- někdy může nabýt pocitu, že je ,,nějaké divné" nebo že je v roli žalobníčka
- někdy je pro něj tedy jednodužší trpět a doufat, že to odezní

Nebo také:
- bojí se, že mu nikdo neuvěří
- obává se pomsty agresorů
- předpokládá, že ten komu se svěří zasáhne špatně a situaci ještě zhorší
Vývoj dítěte
DĚKUJI ZA POZORNOST !
Jak dnešek přežít?
- pokuste se spíše vnímat výklad

- nepřepisujte slepě prezentaci

- dělejte si poznámky jen o tom,
co jste nevěděli, co je pro vás nové
a možná se vám bude v praxi hodit

- nebojte se mluvit o svých zážitcích z vaší praxe
Marika Loskotová
Rozehřívačka:
E-learning
1. Šikana

2. Prevence a rizikové chování

3. Krizová intervence
Vývoj dítěte
1. Periodizace

2. Motivace a hodnoty

3. Sociální skupiny

4. Výchova a rodinné prostředí

5. Nejčastější poruchy chování dětí
1. Zrod ostrakismu
- celkem
běžný
jev ve školních i mimoškolních aktivitách
-
tzv. ostrakismus
= vyčleňování jedince z kolektivu (jakkoliv)
- toto stádium ještě není pravou šikanou, avšak je pro ni úrodnou půdou
Stádia šikany:
3. Vytvoření jádra
- nastává
klíčový moment
, kdy
soudržné jádro šikanuje oběť a někdy
i další slabé jedince
- ve většině případů se ostatní děti snaží problém nevidět, aby se nestaly dalšími na řadě
Šikana
Šikana je úmyslné a opakované fyzické či psychické ubližování slabšímu jedinci (skupině) silnějším jedincem (skupinou).
Dělení:
1. Fyzická
2. Psychická
1. Viditelná
2. Skrytá
Účastníci:
1. Oběť
2. Agresor
3. ,,Mlčící většina"
Prevence
rizikového chování
Krizová intervence
Použité zdroje:
Čáp, J., & Čáp. (2001). Psychologie pro učitele. (Vyd. 1., 655 s.) Praha: Portál.
Dykasová, Z (2014). Rizikové formy chování a jejich prevence [online]. (114 s., Vedoucí práce Stanislav Bendl) Praha: Univerzita Karlova v Praze
Heidbrink, H. (1997). Psychologie morálního vývoje. (Vyd. 1., 175 s.) Praha: Portál.
Kaňák, H., Stretti, S. (2012). Pomocný výukový materiál ke kurzu krizové intervence. Katedra psychosociálních věd a etiky. HTF UK v Praze.
Kolář, M. (2002): Bolest šikanování. Praha, Portál.
Langmeier, J., & Krejčířová, D. (2006). Vývojová psychologie. (2., aktualiz. vyd., 368 s.) Praha: Grada.
Nakonečný, M. (1996). Motivace lidského chování. (270 s.) Praha: Academia.
Sobotková, I. (2001). Psychologie rodiny. (Vyd. 1., 173 s.) Praha: Portál
Train, A. (2001). Nejčastější poruchy chování dětí: jak je rozpoznat a kdy se obrátit na odborníka. (Vyd. 1., 198 s.) Praha: Portál.
Vágnerová a kol, K. (2011). Minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče. (Vyd. 2., 147 s., Editor Kateřina Vágnerová). Praha: Portál.
Vágnerová, M. (2012). Vývojová psychologie: dětství a dospívání. (Vyd. 2., rozš. a přeprac., 531 s.) Praha: Karolinum.
Doporučené zdroje:
2. Fyzická agrese a manipulace
- potencionální oběť funguje jako ventil ve vypjatých situacích, což slouží k
upevnění skupiny
na její úkor
- napadání může být rovněž prostředkem, jak se ve skupině
zabavit
- nešťastná je situace s více agresory v kolektivu -> touha po upevňování moci
- u soudržné skupiny, v níž je nasta-
vena přátelská atmosféra je riziko
šikany nízké
4. ,,Mlčící většina" přijímající normy agresorů
- pokud není vytvořena stejně silná skupina, která agresory zastaví, většinou
kolektiv příjme normy agresorů
a vnímají situaci jako "normální"
- v tuto chvíli se i mírumilovní žáci mohou začít chovat krutě a pociťovat pocit uspokojení
Jak mám šikanu řešit?
5. Dokonalá šikana
- všichni členové skupiny podporují nebo tolerují normy
- jsou jasně
stanoveny role
(nadlidé a podlidé...)
- násilí je postupně zdokonalizované a oběť je
úplně oddána agresorům, v určitý moment
se může stát na agresorovi závislá

BENDL, S.:
Prevence a řešení šikany ve škole
. Praha: ISV, 2003.

Hayden, T. (2008).
Spratek
: příběh dítěte, které nikdo nemiloval. (Vyd. 1., 237 s.) Praha: Portál.

http://www.vyzkum-mladez.cz/zprava/1378729855.pdf

Milramovy experimenty
(1963) -> viz Youtube.com

Zkažená mládež
(2007) -> viz Youtube.com
Co zjistit při rozhovoru?
1.
Co, kdy a kde
se odehrálo

2.
Kdo
další byl přítomen

3. Společně vytipujte
svědky
(spojence), kterým dítě ještě důvěřuje a nestojí na straně agresora

4. Všechny údaje si
zapište
NEVYSLÝCHEJTE A NEVYŠETŘUJTE!
- buďte nenucení, uvolnění, netlačte na dítě
- v mimoškolní aktivitě se šikana řeší jinak, než ve škole
- pokud je šikana v 1. fázi, je možné přizvat druhou strahu a mediovat s nimi rozhovor
- při pokročilých fázích neváhejte
kontaktovat rodiče agresora a oběti
(mohou vám poskytnout užitečné informace a rady)
- absolutně odsuďte chování agresora a vymyslete vhodný trest
NIKDO NEMÁ PRÁVO NĚKOMU UBLIŽOVAT Z JAKÉHOKOLIV DŮVODU!
- věnujte dostatek času individuálnímu rozhovoru s obětí, ale i s agresorem (
zvlášť
)! -> je nutné, aby situaci chápali ze všech úhlů

Tipy:
- pokud tušíme šikanu v kolektivu, je třeba zvýšit pravidelný dohled nad skupinou i v pauzách programu
- nastavte si ve skupině pravidla (společně) a stanovte sankci za porušování
- pokud jste odhalili vážnou šikanu, se kterou si nevíte rady, zvažte předčasný odjezd dítěte domů
KRIZE:

Krize je situace, se kterou si jedinec nedokáže poradit obvyklým způsobem v přijatelném čase za pomoci blízkých osob. Tato situace nastává po střetnutí se s překážkou.
CÍL INTERVENCE:
Cílem je pomoci jedinci projít krizí a umožňit mu zpracovat ji tak, aby se dostal do normálu svého předchozího fungování.
Dítě je samo odborníkem na svůj problém:
Vaším úkolem je:
- posílit jeho kompetenci při řešení problému
(nechat ho rozhodnout, co se bude dít,
je-li to možné)
- poskytnout mu oporu a být aktivní
(nepřebírat zodpovědnost za něj)
- projevovat autentické emoce, které jej podpoří
- cílem není vyřešit problém samotný
Rozšíření zúženého
prožívání prostřednictvím:
- Vytvořením bezpečného prostředí
- Navázáním kontaktu s dítětem
- Otevřeným rozhovorem, díky němuž si dítě může
srovnat myšlenky a zmapovat situaci
- Ventilace emocí dítěte
- Hledáním podpůrných zdrojů (pomoc z okolí,
předchozí zkušenost...)
- Zaměření se na potřeby dítěte

Rozhovor:
I. EMOCE:
,,Jak ti je?"", ,,Co jsi cítil, když..."", ,,Rozumím, že tě to rozrušilo.""

II. MYŠLENKY:
,,Jak tomu rozumíš?"", ,,Napadá tě ještě něco dalšího?"", ,,Co tě napadalo, když ti to řekl?""

III. TĚLESNÝ STAV:
,,Vidím, že se třeseš.""
Fáze:
1. Navázání kontaktu:
- seznámení, přítomnost, angažovanost, empatie...
2. Mapování situace:
- pokládání dotazů, práce s tichem, parafrázování, sledování, naslouchání...
3. Kontrakt:
- resp. zakázka, čili dohoda o tom, co udělat...
,,Pojďme společně vymyslet, kdy s tím budeme moct něco vymyslet. Jaký zvolíme postup...""
4. Hledání řešení:
- za kým půjdu, kdy tam půjdu a co řeknu...
,,Kdo by ti s tím mohl pomoct?""
5. Závěr:
- rekapitulace dítětem, projevení důvěry, podpory, ocenění...

TOHLE NEDĚLEJTE!!!
1. Potlačování emocí
2. Komandování, nařizvání, směřování
3. Upozorňování a varování
4. Předčasné nabízení řešení, rodičovské dávání rad
5. Operování logikou, argumentace, či udílení lekcí
6. Kritizování a obviňování
7. Prázdné uznání
8. Fačování (slibování něčeho, co nevíme)
Každý fungujeme na jiný signál.
Respektujme individualitu lidí a zejména dětí.
RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ:
- soubor jevů, které lze ovlivňovat preventivními a léčebnými intervencemi

Formy:
- závislostní chování
- násilí a šikanování
- záškoláctví
- týrání a zneužívání dětí
- rizikové sexuální chování
- negativní působení sekt
- extrémní rizikové sporty
a rizikové chování v dopravě
- spektrum poruch příjmu potravy
- projevy rasismu, xenofobie,
intolerance a antisemitismu
Důsledky:
- narušení tělesného zdraví
- narušení duševního zdraví
- sociální vyloučení
- nevyužití svých potenciálů a stagnace ve vývoji
- snížená kvalita života
Na úrovni společnosti:
- rozbití rodinných vztahů
- problémy v zaměstnání
Důvody:
- vysoce individuální, protože pramení ze zkušenosti, postojů, schopností, zájmů, životního stylu a hodnot...
Prevence:
Primární
-> konkrétní aktivity uskutečňované se záměrem předejít problémům a následkům rizikového chování, eventuálně minimalizovat jejich dopady a omezit rozšíření
Sekundární
-> pomoc těm, kteří již potíže s rizikovým chováním mají
Terciární
-> léčba nebo mírnění škod způsobených rizikovým chováním
-> aktivity snižující riziko vzniku či rozvoje rizikového chování a podporující zdravý životní styl
-> veškeré volnočasové aktivity nebo programy, které přispívají k zdravému rozvoji
-> tyto aktivity jsou alternativou rizikového chování
-> např. aktivity YMCA :)
a) Specifická:
b) Nespecifická:
-> práce s osobami, u kterých lze očekávat negativní vývoj
-> usiluje se o předcházení nebo eliminování nárůstu
I. Všeobecná - bez předchozího zjištění problému
II. Selektivní - jedinci se zvýšeným rizikem
III. Indikovaná - osoby s varovnými známkami rizikového chování, ale nebyl zjištěn vyšší výskyt
Efektivní prevence :)
Nejúčinnější pokud:
- využívá více strategií, je dlouhodobá a systematická
- se na ní podílí rodina, škola, instituce ...

Neefektivní prevence :(
- aktivity
interaktivní
a odpovídající věku
- zahrnující podstatnou část kolektivu
- zahrnující získávání sociálních dovedností a kompetencí potřebých pro život
- berou v úvahu
specifika skupiny
- využívají pozitivní modely
- jsou prezentovány odborně a
důvěryhodně
-
počítají s komplikacemi
a řeší je
- spolupracují s dalšími organizacemi a rodiči dětí
- jsou realizovány v malých skupinkách
- korespondují s věkem dětí
- poskytují pozitivní
alternativy
k rizikovému chování
- důležitý je vzor lektora nebo vedoucího (soulad slov a činů)
- odstrašování
- jednorázové akce zaměřené na informace
- znalosti - přednášky
- náhodní specialisté (policie, lékaři...)
- potlačování nebo bezbřehost diskuse
- přehánění násleků rizikového chování
- programy neinteraktivní a masové
- kampaně ve sdělovacích prostředcích
- školní politika nulové tolerance (represe)

Organizace a sdružení:
- Linka bezpečí
- Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
- Speciálně-pedagogická centra
- Bílý kruh bezpečí
(oběti trestné činnosti a jejich blízké)
- Občanské sdružení proti šikanování
- Policie ČR
- K-centra
(závislí, ohrožení, nebo problémoví uživatelé drog)
a další...
marika.loskotova@gmail.com
vývoj trvá
celý život
rodíme se s určitými dispozicemi a vlohami, které však lze ovlivňovat prostředím
je nutné znát
zákonitosti
a základní charakteristiky typické pro daná obobí
periodizac je vždy
"umělá"
za normálních podmínek je
vývoj nevratný

přechod
mezi jednotlivými fázemi je
pozvolný
a plynulý
Determinace psychického vývoje:
a) biologická
b) sociokulturní
dědičná výbava -
geny
z předchozích generací
některé vlastnosti jsou geneticky podmíněné více než jiné
(např. inteligence, temperament)
dále nervá soustava, činnost endokrinních žláz, tělesný stav, potrava a další...
dítě je po narození přirozeně
prosociální
primární vliv má na dítě
rodina
, dále učitelé,
vychovatelé
a další autority
výchova je vědomé působení na vychovávaného s určitým výchovným cílem, za použití vhodných výchovných postupů
děti si z autorit berou
vědomě i nevědomě
příklad
důležitý je vlastní příklad (soulad), ale i působení okolního prostředí
v současnosti i silné ovlivnění skrze
masmédia
PERIODIZACE:
1. Prenatální období (před porodem)
2. Novorozenecké období (0 - 1 měsíc)
3. Kojenecké období (do 1 roku)
4. Batolecí období (1 - 3 let)
5. Předškolní období (3 - 6 let)
6. Mladší školní období (6 - 11/12 let)
7. Období dospívání / Starší školní věk / Pubescence (11/12 - 15 let)
8. Časná dospělost / Adolescence (15 - 20/22 let)
9. Mladá dospělost (20 - 30 let)
10. Střední dospělost (30 - 45 let)
11. Pozdní dospělost (45 - 60/65 let)
12. Stáří (nad 60/65 let)

Mladší školní období

Starší školní věk
(Pubescence -> 12 - 15 let)
Starší školní věk
(Adolescence -> 15 - 20 let)
-od nástupu do školy ->
6 - 11/12 let
- dítě dělí činnosti na
práci a zájmové
činnosti
- hlavní činností je
učení
, což podporuje vývoj dítěte
- přetrvává
živá fantazie
, důležitá pro motivaci dítěte
- děti spíše
přeceňují své síly
(potřeba dohledu)
- podmínkou pro učení je zvídavost, myšlení je
názorné a konkrétní
- je
závislé na názorech autorit
, posléze začíná být kritičtější
- zlepšuje se jemná motorika, koordinace pohybů
- rozvíjí se slovní zásoba, stabilizuje se paměť, představy jsou detailní
-
emoce
jsou relativně
stabilní
a dobře je dítě ovládá
- dívky začínají předbíhat chlapce v psychickém i fyzickém vývoji
- charakteristická je
dlouhotrvající radostná nálada
Sociální vývoj:
vstupem do školy se
rozšiřuje sociální pole
významné osoby - rodiče, učitelé, spolužáci
přátelství založeno na společných životních podmínkách
od 9 - 10 let se
zajímá o hodnocení
vrstevníky
učí se dodržovat
pravidla
, osvojuje si morálí
normy
základní činností je
práce
(školní, domácí)
a učí se při činnosti vytrvat
je pro něj velmi důležité vlastní postavení ve skupinách -
role
v jednotlivých oblastech může být jedinec
různě
vyspělý
objevují se první známky
pohlavního zrání
zvýšená funkce endokrinních žláz,
nárůst energie
zvýšená vnímavost k patogenním vlivům
růstový skok
- ztráta koordinace a harmonie pohybů

2 fáze:
a) prepuberta
- dívky - sekundární pohl. znaky, první menstruace
- chlapci - o rok později, ukončení méně výrazné
b) puberta
- do dosažení reprodukční schopnosti
- "vlastní puberta" -> 13 - 15 let
Psychický vývoj:
nové pudové tendence
emoční labilita
a těkavá pozornost
nejistota plynoucí z neurohumorální přestavby organismu
rozpor
mezi dětským a dospělým světem
rozpor mezi rozumem a zkušenostmi
nástup
formálně abstraktního myšlení
pocit dospělosti
- touha být dospělý a být za něj pokládán
touha být samostatný
kritický pohled
Kognitivní vývoj:
chápe abstraktní pojmy (spravedlnost, pravda...)
zvažuje
alternativy
při řešení problému
větší kritičnost k autoritám a jejich tvrzením
více chápe morálku a tvoří si
vlastní žebříček hodnot
představy jsou méně živé a spíše obecnější
stále roste slovní zásoba
zdokonaluje se větná vazba a schopnost se vyjádřit
učí se logickým souvislostem, menší schopnost memorování
Sociální vývoj:
Vztahy s dospělými:
Vztahy s vrstevníky:
omezuje
práva
dospělých a svoje rozšiřuje
vyžaduje úctu
ke své svobodě a lidské hodnotě
vyžaduje důvěru a
rozšíření samostatnosti
chce být partnerem, pokud se to nedaří,
vzdoruje
výrazný je
rozdíl
mezi dívkami a chlapci
není vhodné dávat dívky za vzor chlapcům, protože jsou sociálně vyspělejší
rozvíjí se sociálně morální dospělost dítěte
ústředním obsahem morálky jsou
normy rovnosti, věrnosti, kolegiality
je to protiklad k ,,morálce poslušnosti" ve vztazích dítě - dospělý
mají tendence podřizovat se normám svého kolektivu
chtějí se
udržet ve skupině
a získat svou pozici v ní
vztahy ve skupině jsou zrcadlem pro tvorbu adekvátního
sebehodnocení
- biologicky je dosaženo pohlavní dospělosti a dovršení reprodukční zralosti
- rozvoj sebeuvědomění a
snaha o autonomii
Sekulární akcelerace
- prodlužování období dospívání
- urychlení celkového růstu
- větší dosahovaná výška
- člověk je rychle vyspělý tělesně, ale sociálně a ekonomicky je ve
složité situaci
Sociální vývoj:
rysy dítěte i dospělého
emancipace
od úzké závislosti na rodině
navazování
vztahů
s vrstevníky stejného i opačného pohlaví
nárůst skupin
, ke kterým chce patřit
přátelství jsou
stabilnější
a hlubší
nyní je jádrem důvěrnost a
emocionální blízkost
hledání vlastního postavení a vlastní role ve společnosti
objevují se
úvahy o smyslu života
někdy také "zdravé" myšlenky o své smrti
MOTIVACE
jde o
motivy
, které nás
aktivizují
k činnosti
motivem může být něco, co si ani neuvědomujeme
často jsou to skryté potřeby a hodnoty, nebo postoje a zvyky
dělení:
a)
vnitřní
- vycházejí z nás samotných a jsou individuální
b)
vnější
- odměny a tresty
vnitřní motivace je lepší, účinnější a pro jedince hodnotnější než ta vnější
stejné chování může být způsobeno u různých dětí různými motivy
Potřeby:
Bio - Psycho - Socio - Spirituální
model determinace lidské psychiky
rozdělení je teoretické, v praxi jsou úzce spjaty a propojeny
potřeby nás vedou k vlastní spokojenosti
pokud jsou neuspokojené, vzniká aktualizovaná potřeba až
frustrace
toto strádání nás motivuje jednat určitým způsobem
dlouhodobá frustrace však způsobuje
deprivaci

deprivace se projevuje podle druhu neuspokojované poteby
např. zdravotní obtíže, spatné navazování vztahů, depese...
Hodnoty:
Maslow - Hierarchie potřeb
jde o
vlastní
přesvědčení o tom, co je skutečně důležité
jsou zakotveny v osobnosti a mění se pomalu
souvisejí úzce s morálkou a obecně neexistuje úplná shoda mezi lidmi
při práci s dětským kolektivem
předáváme vlastní hodnoty
hodnoty by měly korespondovat s hodnotami prostředí, ze kterého dítě pochází
hodnoty získáváme
interiorizací
vnějších požadavků a norem

Děti se učí nejenom jaká pravidla dodržovat, ale proč jsou pravidla vůbec důležitá.
Proto je nutný soulad mezi verbálními a neverbálními projevy autorit (i vedoucích)!
Mladší školní období
rodiče, paní učitelka, spolužáci a kamarádi
vztah k práci a úkolům - odpovědnost
důležitá je jasnost a neměnnost pravidel
díte chce být "hodné"
je důležitá i vnější kontrola, i když dítě normy a důvody zná
Starší školní věk
dítě kriticky uvažuje o normách a hodnotách
hledá lepší a ideální řešení
význam nabývají hodnoty vrstevnických skupin
rodinu stále potřebuje, ačkoliv tvrdí opak
Časná dospělost
vytvoření relativně stálého řebříčku hodnot
ten vzniká z řebříčků hodnot rodičů i vrstevníků
na konci období by měl mít v hodnotách jasno a měl by si je umět i obhájit
vyžaduje důsledné dodržování svých hodnot
na prahu dospělosti je schopen brát plnou zodpovědnost za své činy
Rodina
Funkce:
a) reprodukční - plození potomků
b) ekonomická - hmotné zajištění členů
c) socializační - učí děti zařazovat se do dané společnosti a kultury
d) emocionální - zajišťuje citové zázemí svým členům
Ideální rodinné prostředí:
a) soudržnost
(rodinná intimita, sounáležitost, ale i přiměřená nezávislost členů rodiny
b) adaptabilita
(schopnost přizpůsobit se změnám)
c) komunikace
(v případě řešení problému, tvorba plánu,
otevřená komunikace posiluje vztahy)
Základní psychické potřeby dle Matějčka:
1. Potřeba stimulace
2. Potřeba smysluplného světa
3. Potřeba životní jistoty
4. Potřeba pozitivní identity
5. Potřeba otevřené budoucnosti
Praxe:
potkáte děti pocházející z rodin s různými styly výchovy
dále děti z neúplných rodin, homosexuální rodičovský pár
budou pocházet z různého prostředí
Zajímejte se o prostředí, ze kterého děti pocházejí, ale nikdy jej nehodnoťte!


Syndrom CAN
Child Abuse and Neglect
Syndrom týraného, zneužívaného
a zanedávanáho dítěte
,,Tělesné ublížení dítěti nebo vědomé
odmítnutí zabránit takovému ublížení."

(Rada Evropy, 1992)
Fyzické:
bití rukou, řemenem, holí, gumovou hadicí...
zanechávají hematomy, fraktury, tržné rány, popáleniny...
kopání, dušení, otravy...
může vést ke smrti, poškozuje psychiku
ohrožuje dětský vývoj a narušuje chování
Psychické:
pohrdání
: ,,Jsi k ničemu! Děláš mi jen ostudu"
terorizování
: ,,Já ti ještě ukážu! Dostaneš co proto!"
izolování
(bráněná interakci s jinými lidmi)
korumpování
/
zneužívání
(povzbuzování k antisociálnímu chování, využívání dítěte pro roli náhradního rodiče...)
odpírání emoční podpory
: ,,Nemám čas, neotravuj! Dej mi pokoj!"
Sociální skupina:
- děti se pohybují v malých soc. skupinách
- vytváří se v nich vztahy, role, návyky, normy a pravidla
2 typy vztahů:
a) horizontální - mezi dětmi
b) vertikální - vztah vedoucího ke všem členům
Styly vedení:
1. autoritativní
- vysoká produktivita, nutnost stálé kontroly
2. liberální
- nezájem a nuda o aktivitu, nízká produktivita
3. demokratický
- ideální, vysoká produktivita i spolupráce
Autorita
a) formální - vyplývá z role
b) neformální - zasloužená svými činy

- důležité umět s dětmi komunikovat, vytvořit jim příjemné klima, udržet disciplínu...
- verbální a neverbály vyjadřování by mělo být v souladu
- autorita má nad skupinou moc
(viz Milgramovy pokusy)
Komunikace
- zdravá - funguje na obou úrovních vztahů
- každé dítě komunikuje s každým
- děti hovoří s vedoucími a naopak
- pomáhá utužit vztahy, vyjádřit pocit sounáležitosti a upevnit roli
- případné konflikty mohou stmelovat rovněž, jsou totiž přirozené

Přirozená autorita:
projevujte opravdový
zájem
o vaše svěřence
zajímejte se o jejich potřeby, pocity a zájmy
často je
chvalte
, a to i za částečné pokusy
nastavte
pravidla
a důsledně je dodržujte
nezesměšňujte, neignorujte, neironizujte
občas se sami sobě
zasmějte
buďte
trpěliví
a tolerantní

Zásady výchovy:
- to, co je pro jednoho jednoduché, pro druhého nemusí být
- mnoho se o dítěti dozvíme z
pozorování
- všímejte si pokroků, které dělá ->
chvalte
- udělejte si
čas na rozhovory
s dětmi
- nechat určitou
samostatnost
při práci -> zodpovědnost
- úkoly vhodné danému věku



Když se dítě chová špatně:
- vysvětlete mu, proč si to myslíte
- vymyslete plán, jak to napravit
- dávejte druhou šanci
=> nejste rodiče!
Pokuste se být:
důslední a čestní (sliby)
čitelní a stálí
používající odměn (ne trestů)
znalí svých dětí a vztahů mezi nimi
vnímaví k nim jako celku
Některé poruchy chování, se kterými se můžete setkat:
to, že se dítě chová nestandardně nemusí být známkou poruchy
vyhýbejte se nálepkování - udělejte si vlastní názor
porucha chování neznamená "hloupý"
pokud je dítě diagnostikováno, většinou jde o obtíže přechodné (ne vždy)
1. ADHD - Porucha pozornosti spojená s hyperaktivitou
- nesoustředenost, hyperaktivita, impulzivita, sklony k nehodám
- působí, že neposlouchá, neposedí, nechá se snadno vyrušit
- problémy ve studiu, úspěch pro něj není klíčový
- sklony k podceňování, spíše nepřátelé než přátelé
- skáče do řeči, nevhodné poznámky, nepřemýšlí o důsledcích svého jednání
2. Dětský autismus
- obtíže v sociálních vztazích, komunikaci, omezený okruh zájmů a činností
- omezená neverbální komunikace - neobvyklý výraz
- neodhaduje společenské konvence, vyhledává samostatnost
- nechápe jednoduché vtipy, těžko se naladí na stejnou vlnu s jinými osobami
- má omezený okruh zájmů, o které se intenzivně zajímá
- fascinace vším, co se hýbe
3. Aspergerův syndrom
- ve spojení s příznaky autismu - soc. vztahy a komunikace
- nemá obtíže ve vývoji řeči, může být nemotorné
- není tak "podivínské", zájmy nejsou tak vyhraněné
- vyhledává společnost ale neumí se vcítit
- ohrožené také ADHD a depresemi
- může působit jako dítě "bez zdravého rozumu" (ačkoliv to tak není)
4. Dyslexie
5. Dyspraxie
- obtíže se čtením a porozuměním textu
- může začít být zlobivé, nebo naopak uzavřené do sebe
- obtíže s koordinací a sledem po sobě jdoucích pohybů
- možná bude méně vitální, těžkopádné, s obtížemi v komunikaci
6. Poruchy příjmu potravy
- mentální anorexie - diety, projímadla, cvičení, zracení, extrémní sebekázeň, deprese
- mentální bulimie - opakující se záchvaty přejídání a zvracení
7. Sebepoškozování
- ze strachu nebo nízkého sebevědomí
- dítě se trestá, jen někdy může vyústit v pokus o sebevraždu
- někdy na sebe chtějí upozornit, jindy se vrovnávají s depresivními stavy

Lenka Khánská

lenka.khanska@seznam.cz
Full transcript