Didaktika filosofie

vzdělávací koncepce

HUMANISTICKÉ KONCEPCE (18. stol.-dnes)

- opak školy "bez žáků"

- pozornost na individualitu dítěte

- L. N. Tolstoj, J. J. Rousseau

DOGMATICKÉ VYUČOVÁNÍ (9.-16. stol.)

- příprava člověka na život

- CÍRKEV

- pamětné učení, jednosměrná komunikace

- latina, církevní knihy

SLOVNĚ NÁZORNÉ VYUČOVÁNÍ (17. stol.-dnes)

- nárůst nových informací

- sensualismus, názornost

jasnost -> asociace -> systém -> metoda

PROBLÉMOVÉ VYUČOVÁNÍ (19. stol.-dnes)

- základem je nastolení problému (J. Dewey)

- "pokus a omyl"

vymezení problému -> inventura znalostí -> formulace hypotéz -> realizace -> výsledky

PROJEKTOVÉ VYUČOVÁNÍ (20. stol.-dnes)

- multidisciplinární přístup

- součinnost lidí i oborů, prezentace, obhajoba

PROGRAMOVANÉ UČENÍ (20. stol.-dnes)

- individuální tempo studia

- dosažení přesně definovaných cílů, průběh řízen programem

CÍL VÝUKY

= promyšlený cíl, k němuž směřuje učitel a žák

- formulace: kdo?, jednoznačné, měřitelné, dosažitelné

VLIV

- společnost, kurikulum, vzdělávací koncepce, individualita činitelů

DRUH

- čas, konkrétnost, obsah, instituce

KOGNITIVNÍ, PSYCHOMOTORICKÉ, AFEKTIVNÍ

CÍL VÝUKY

KOGNITIVNÍ (vědomosti)

„Žák přiřadí správně název filosofické školy k jejímu představiteli.“

PSYCHOMOTORICKÉ (dovednost - pohybová)

„Žák vytvoří z přečteného textu myšlenkovou mapu s nejdůležitějšími pojmy.“

AFEKTIVNÍ (postoje a hodnoty)

„Žák zformuluje svůj názor na to, jak lze dílo daného filosofa interpretovat ve vztahu k dnešní společnosti.“

ORGANIZAČNÍ FORMY

- jedna ze základní složek vyučovacího procesu

HROMADNÁ (frontální výuka)

- řídící úlohu má učitel

- hromadná učební činnost

SKUPINOVÁ

- pracovní skupiny (náhodné, věk, pohlaví, výsledky, vztahy)

- homogenní a heterogenní skupiny

- párová, týmová, kooperativní

DIFERENCIOVANÁ

- individuální plnění úkolů v závislosti na volbě žáka, jeho schopnostech a tempu práce

- stanoviště

- individualizovaná

EXKURZE

- přesun ze školního prostředí do "reality"

- přípravná, realizační a hodnotící fáze

METODY VÝUKY

= činnost učitele a žáků vedoucí k dosažení stanoveného cíle

VYBRANÉ METODY

VÝKLAD (ekonomické; neaktivní žák; přizpůsobit obsah)

ROZHOVOR (heuristický, sokratovský)

x

DISKUSE (kolektivní výměna názorů; pravidla; shnutí a závěr)

1) KOMPLEXNÍ KLASIFIKACE PODLE MAŇÁKA

E) Metody podle forem a prostředků

- kombinace s vyučovacími formami

- kombinace s vyučovacími pomůckami

1) KOMPLEXNÍ KLASIFIKACE PODLE MAŇÁKA

A) Metody podle pramene

- slovní (monologické, dialogické, písemných prací, práce s učebnicí)

- názorně-demonstrační (pozorování, předvádění, projekce)

- praktické (nácvik, laborování, pracovní činnosti, grafické činnosti)

B) Metody podle aktivity žáků

- sdělovací

- samostatné

- badatelské

1) KOMPLEXNÍ KLASIFIKACE PODLE MAŇÁKA

C) Metody podle myšlenkových operací

- srovnávací

- induktivní

- deduktivní

- analyticko-syntetické

D) Metody podle fáze procesu

- motivační (k obsahu, ale i k průběhu výuky)

- expoziční (zprostředkování nových poznatků)

- fixační (upevnění poznatků, zařazení do systému)

- aplikační (vědomé užívání poznatků)

- diagnostické (hodnotí míru osvojení)

METODY

• brainstorming, myšlenková mapa
• pětilístek
• I.N.S.E.R.T., čtení s předvídáním, skládankové učení
• volné psaní

1I) KRITICKÉ MYŠLENÍ

RWCT = Reading and Writing for Critical thinking

= schopnost číst text, rozumět mu, přemýšlet o něm, kriticky ho posoudit, klást otázky

- dívat se na skutečnost z různých úhlů pohledu

PROCES UČENÍ E-U-R

evokace (uvedení do tématu, co už vím)

uvědomění si významu (konfrontace původního prekonceptu a nových informací)

reflexe (začlenění nového do svého systému, co jsem se naučil, k čemu mi to bude)