Mrtví, co se z hrobů vracejí

Často jsou spojeni s nějakou stavbou - chrání ji nebo z ní čerpají sílu (dokonce i Lykopetr nebo Temeský přízrak měli "hromadu kamení")

Středověké příběhy z Řecka

Lykopetr - Petr Vlk, Konstantinopol - Gruzie, 5. století n.l.

• hlavní hrdina je skoro vždy švec, který zemře
• láska k jeho ženě je tak velká, že se vrátí a tajně spolu dál žijí, jako dřív (spravuje boty svých dětí, chodí pro vodu, řeže nábytek pro potřeby rodiny)
• někdy se jim i narodí dítě
• vždy ho nakonec odhalí někdo z okolí a panika vede k jeho konci (upálením, zaříkáváním, modlitbou)
• opět je tu "vrykolakas" kladným hrdinou

• v 5. století byl zvolen arcibiskupem, vzápětí ale obviněn z kacířství
• za pomoci čaroděje se během jediné noci přenese z Konstantinopole do Arménie
• tam působil jako apoštol a pomocí zvláštní masti si podmanil místní
• ve vedlejší Gruzii ho však demaskovali a ukamenovali, když však odstranili mohylu z kamenů, mrtvý se proměnil ve vlka a utekl do hor
• občas jako “parodie” na Ježíše (třetího dne obživl)
• motiv psů, kteří dokážou olízáním rány navrátit život.

17. století, katolický učenec Leon Allatios napsal traktát

O pověrách některých dnešních Řeků

Antické Řecko, hélenistické období, cca 300 př.n.l.

Kacíři a vyvrhelové

• burculaca, mrtvola zločince nebo exkomunikovaného
• nerozkládá se, kůži má napjatou jako buben (někdy se jim proto říká tympaniaios)
• v noci vychází z hrobů, tluče hlasitě na dveře a volá jméno obyvatele. Když někdo odpoví, do druhého dne zemře. Neodpoví-li, je zachráněn. Proto žádný z obyvatel ostrova nikdy neodpoví napoprvé, teprve když někdo zabuší nebo zavolá vícekrát.
• na burculaca zabírá modlitba a hořící hranice

Hrdina z Temmesy

Itálie, cca 470 př.n.l.

Filinnion a Machatés

• zvlášť v pravoslavném okruhu jsou často neklidní mrtví kacíři
• v rusku se upírům v 15. století říká “eretici” (tedy kacíři)
• často jsou to zemřelí čarodějové (erestuni), kteří dovedou ovládat tělo člověka. aby čaroděj ztratil kontrolu, musí se dotyčný zbičovat a zezadu probodnout kolíkem.

Dánsko-saská kronika (11. století)

• čaroděj Mith-ódin se snažil štvát lidstvo proti Ódinovi, uprchl do Finska, kde byl zabit. Kdokoli se přiblížil k jeho hrobu, okamžitě zemřel. Po své smrti řádil ještě víc než za živa. Nakonec vykopali jeho tělo, sťali mu hlavu a hrudník mu probodli ostrým kůlem.
• podobné příběhy jsou ze středověké Anglie, týkají se “galských čarodějů”.

Anglie (12. století)

• příběh je zachovaný jen díky přepisu z 9. století, ve kterém chybí začátek.
• ve městě Amfipolis (dnešní Makedonie) žila dívka Filinnion, která si vzala jistého Kratera, ale těsně po svatbě zemřela.
• po šesti měsících je hostem jejích rodičů mladík Machatés z Pelly (hlavní město Makedonie). V noci za ním přijde Filinnion, stráví s ním vášnivou noc a vzájemně si vymění dárky jako důkazy lásky. Dívka ho zapřísahá, ať se o tom nezmiňuje rodičům, že za ním přišla tajně.
• druhou noc příjde zas, ale tentokrát si toho všimne stará chůva, která vše řekne rodičům. Ti pak ráno vyzvídají na Machatésovi. Ten vše vypoví a ukáže předměty, které rodiče poznají. Odmítá však uvěřit, že by dívka byla mrtvá (“přicházela vždy ve stejný čas, navíc s ním jedla a pila!”). Souhlasí však, že až dívka příště přijde, rodiče zavolá. Když ji uvidí tváří v tvář, chtějí jí objemout. Ale dívka jim v tom zabrání a říká (tajemná) slova: “Matko a otče, jak je to od vás nehezké, že jste mi nedopřáli, abych pobyla s tímto hostem po tři dny ve svém rodném domě! Vždyť jsem tím nikomu neublížila. A vy teď budete pro svou zvědavost znovu jako tenkrát truchlit, a já opět odejdu na místo mně vykázané. Neboť jsem sem nepřišla proti vůli boží.” Poté se skácí mrtvá k zemi. V její kryptě pak naleznou dárek od Machatése z první noci,.
• nejsou tu žádné negativní rysy - naopak, mrtvý jí normální jídlo, miluje.
• Goethova verze z 18. století, Korintská nevěsta - mladého hosta navštíví záhadná bledá dívka, která se jídla ani nedotkne, jen popíjí “tmavé víno barvy krve”. Po odhalení matkou prohlásí, že chtěla vysát krev z mladíkova srdce a padne mrtvá k zemi.

• Euthýmos z Lokrů, pěstní zápasník, trojnásobný olympijský vítěz (484, 476 a 472 př. n. l.).
• nejslavnější čin ale až po návratu do Itálie, souboj s Héroem města Temessa.
• v Temesse se kdysi na své plavbě stavil i Odysseus a jeden z jeho plavců znásilnil místní dívku - byl za to ukamenován. Od té doby terorizuje město. Místní mu k hromadě kamení jednou ročně musí přinést postel a pannu - ta se ráno vrací k rodičům jako žena.
• Euthýmos v chrámu potká další oběť a zamiluje se do ní. V následném souboji Héroa z Temessy poráží a ten utone v moři.
• zajímavý je dovětek autora vyprávění, Pausánia, který osobně v Temesse viděl malbu souboje a říká, že démon, který prohrál, byl “celý černý, strašlivý celkovým vzhledem a oděný vlčí koží. Nápis na malbě mu dával jméno Lykás.”

Slované (7. století)

• častý jev, skoro až epidemie
• V buckinghamském hrabství muž po pohřbu vstal z mrtvých a několik nocí se snažil zalehnout svoji ženu a rozdrtit ji nesnesitelnou vahou. Její příbuzní ho nakonec zahnali, ale začal terorizovat okolí. Nakonec vše vyřeší biskup Hugo, který napsal listinu s rozhřešením a položil mu jí na hruď v hrobu.
• Zlý člověk pohřbený ve městě Berwick vstal a chodil po městě v doprovodu smečky vyjících psů. Obyvatelé ho vyhrabali z hrobu, rozčtvrtili a spálil. Následně postihla město morová rána.
• revenanti se umí měnit na zvířata.

• zvyk pohřbívat psy pod práh domu - tím se vytvoří démoní ochránce rodinného krbu
• svatební zvyk přenášení nevěsty přes práh pochází pravděpodobně z tohoto období

Upíři vs Vlkodlaci

• Vrykolakas - rysy upíra i vlkodlaka
• často splývají, jindy jsou to nesmiřitelní nepřátelé
• součást kultury - dětské říkanky typu “zajíček ve své jamce sedí sám”
• Ukrajina - upír je výsledkem spojení čarodějnice a vlkodlaka
• Černá Hora - upír se musí pravidelně proměňovat ve vlkodlaka
• Rumunsko - až přestane hřbitovy hlídat plémě bílých vlků, svět bude napaden upíry
• psi a středověký hřbitov

Mrtvý strážce - Stichion

Telonio - dětský upír

• obřadně pohřbený při stavbě, kterou pak chrání
• může probíhat boj mezi strážci (kostely konkurenční církve v jednom městě apod.)
• už z neolitu nálezy mrtvých pohřbených pod podlahou
• průnik do novověku - Fantóm opery
• když Stichion zemřel nebo odešel, budova začala chátrat

Závěry

• nepokřtěné dítě, často mrtvé násilnou smrtí (po porodu) se v noci vrací a saje mléko z prsu (ten je pak krvavý)
• tělíčka se nerozkládala, usmívala se, místo vnitřností mléko, pomohl vařící ocet nalitý do vnitřností
• někdy hrůzné příběhy z kronik (dvouleté dítě ve studni, následně popravené ve vesnici)
• souvisí to s potravou raných upírů - obvykle totiž jedí to, co za života (v hrobkách jsou nalezené zbytky jídla, ořechy, olivy)

Çatal Hüyük, neolit, 7.500 př.n.l.

Etymologie slova upir

• uber v čuvaštině čarodějnice
• vyambara - baktrijsky božstvo
• impurus - latinsky nečistý
• pirati - srbsky a chorvatsky “nafouknout”
• pero - česky, bulharky, rusky
• lampyris - řecky světluška

• jedno z prvních "měst", tvořené podzemními obydlími spojenými tunel
• mohlo v něm žít 5.000 až 10.000 obyvatel
• nalezené důkazy o silném kultu zvířat a předků

rekonstrukce sídliště

Jejich charakter nemusí být nutně zlý, v různých obdobích dějin byli vnímáni kladně (a obešli se bez lidské krve)

Napříč dějinami se táhnou pověsti o mrtvých, kteří nechtějí nebo nemohou umřít.

POHŘBENÁ TĚLA

• Pod podlahami a zvláště pod postelemi pohřbeni lidská těla uložená do nádob.
• V některých případech byly opět vykopáni a byla jim odejmuta hlava - vysvětlení - hlava byla použita při magickém rituálu.

Zvířecí hlavy

Do stěn místností byly zasazené zvířecí, většinou býčí hlavy

Mrtví, co se z hrobů vracejí

Děkuji za pozornost

Asgarden ©2017

www.rpgknihovna.cz

Zdroje:

Encyklopedie slovanských bohů a mýtů PROFANTOVÁ, Naďa

Uvnitř neolitické mysli LEWIS-Williams, J. David

Archeologie upíra BRACCINI, Tommaso