Loading presentation...

Present Remotely

Send the link below via email or IM

Copy

Present to your audience

Start remote presentation

  • Invited audience members will follow you as you navigate and present
  • People invited to a presentation do not need a Prezi account
  • This link expires 10 minutes after you close the presentation
  • A maximum of 30 users can follow your presentation
  • Learn more about this feature in our knowledge base article

Do you really want to delete this prezi?

Neither you, nor the coeditors you shared it with will be able to recover it again.

DeleteCancel

Make your likes visible on Facebook?

Connect your Facebook account to Prezi and let your likes appear on your timeline.
You can change this under Settings & Account at any time.

No, thanks

Kvalitativní rozhovory

No description
by

Veronika Skuhrovcová

on 13 October 2012

Comments (0)

Please log in to add your comment.

Report abuse

Transcript of Kvalitativní rozhovory

Kvalitativní rozhovory - provádí se pomocí delšího a intenzivního kontaktu s jedincem či skupinou
- důraz na získání pravdivých odpovědí od respondenta, většinou pomocí kombinace používaných metod
- kvalitativní rozhovor většinou provádí pouze jedna osoba - odborník
- správná otázka dává dotazovanému možnost použít vlastní slova, vyjádřit vlastní názor a pocit Nestrukturovaný rozhovor

volný rozhovor, neformální rozhovor, unstructured interview
- původně pro antropologii a sociologii - metoda, zkoumající sociální realitu.
- velkou mírou volnosti, která je dána také tím, že tazatel do rozhovoru nevstupuje s předem připravenými otázkami a hypotézami
- otázky jsou naopak přirozeně vytvářeny až na základě vyprávění respondenta
- povaha celého rozhovoru zajišťuje určitou míru spontaneity výpovědí respondenta, které přinášejí hlubinné údaje o něm samém a dobře odrážejí jeho osobnost.
- Informátor si přitom ani nemusí uvědomit, že jde o explorační rozhovor
- nestrukturovaný rozhovor je nejvíce využitelný v případě, že chceme hloubkově porozumět určitému jevu v určitém kulturním prostředí. Polostrukturované rozhovory - rozhovor částečně řízený, rozhovor pomocí návodu, semistructured interview
- mezi rozhovory strukturovanými a nestrukturovanými
- má předem daný soubor témat a volně přidružených otázek, ale jejich pořadí, volba slov a formulace může být pozměněna, případně může být něco dovysvětleno.
- polostrukturované rozhovory jsou flexibilnější a volnější než strukturované, ale jsou organizovanější a systematičtější než nestrukturované rozhovory
WILDEMUTH, Barbara M. a Yan ZHANG. Unstructured Interviews. WILDEMUTH, Barbara M.
Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, CT:
Libraries Unlimited, 2009, 222 - 231. ISBN 9781591585039

DISMAN, Miroslav. Jak se vyrábí sociologická znalost: píruka pro uživatele. 3. vyd. Praha: Karolinum,
2000, 374 s. ISBN 8024601397.

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace.Praha: Portál, 2005, s. 168 - 172.
ISBN 80-7367-040-2

REICHEL, Jií. Kapitoly metodologie sociálních výzkum. Vyd. 1. Praha: Grada, 2009, 99 - 106. Sociologie
(Grada). ISBN 978-80-247-3006-6. ZDROJE
polostrukturované a nestrukturované prezentace k wikiheslu Kvalitativní rozhovor Mezi nevýhody kvalitativních rozhovorů patří jejich velká náročnost. Je proto nutné aby byly svěřovány pouze do rukou profesionálů. Občas vznikají potíže se zobecňováním výsledků. Analýza i sběr dat jsou časově náročné. Výsledky jsou snadno ovlivnitelné výzkumníkem a jeho osobními preferencemi Na druhou stranu, návratnost dotazníků je tedy velmi vysoká ne-li stoprocentní. Přináší porozumění zkušenosti a hloubkový popis případů. Umožňuje navrhovat teorie. Umožňuje studovat procesy. Hledá lokální příčinné souvislosti. Zásady pro vedení interview:

1) Zajišujeme důkladnou přípravu a nácvik provedení rozhovoru.
2) Účel výzkumu určuje celý proces interview.
3) V interview máme vytvořit rámec, v němž se bude moci dotazovaný vyjadřovat pomocí svých vlastních termínů a svým vlastním stylem.
4) Vytváříme vztah vzájemné důvěry, vstřícnosti a zájmu. Jsme citliví k pohlaví, k věku a kulturním odlišnostem dotazovaného.
5) Při přípravě a provedení rozhovoru si uvědomujeme, že otázky v rozhovoru nejsou totožné s výzkumnými otázkami.
6) Otázky formulujeme jasným způsobem, kterému dotazovaný rozumí.
7) Klademe vždy jenom jednu otázku.
8) Otázky doplňujeme sondážními otázkami.
9) Dotazovanému dáváme jasně na vědomí, jaké informace požadujeme, proč jsou důležité a jak interview postupuje.
10) Nasloucháme pozorně a odpovídáme tak, aby dotazovaný poznal, že o něj máme zájem. Necháváme dotazovanému dostatek času na odpově.
11) Udržujeme si neutrální postoj k obsahu Sdělovaných dat. Sbíráme data, ale neposuzujeme osobu.
12) Jsme pozorní a citliví k tomu, jak je dotazovaný rozhovorem ovlivněn a jak odpovídá na různé otázky.
13) Zohledňujeme časové možnosti dotazovaného.
14) Jsme reflexivní, sebekriticky monitorujeme sami sebe.
15) Po rozhovoru kompletujeme a kontrolujeme své poznámky, jejich kvalitu a úplnost.“ viz HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace.Praha: Portál, 2005, s. 168 - 172. ISBN 80-7367-040-2

- konverzační povaha, která tazateli umožňuje zohledňovat a vnímat individuální rozdíly a změny situace.
- větší vliv tazatele na celkovou podobu než u strukturovaného nebo polostrukturovaného rozhovoru
- otázky mohou být individualizované, aby došlo k hloubkové komunikaci a důkladnému prozkoumání tématu.
- neformální rozhovor je časově náročný a vyžaduje usilovnou práci. Výzkumníkovi může trvat nějakou dobu, než si získá důvěru svého respondenta. Na rozdíl od jiných metod výzkumu není rozhovor anonymní.
- Nejenom sběru dat a získávání informací musí výzkumník věnovat hodně času, ale také následnému utřídění dat a analýze vzniklého textu Oficiální návod na to jak vést nestrukturovaný rozhovor neexistuje. Mnoho výzkumníků se v praxi řídí následujícími kroky (Fontana & Frey, 2005; Punch, 1998):
1. Proniknutí do prostředí, ve kterém se rozhovor odehrává. Zvláště v případě, že nejsou zcela zasvěceni do prostředí, ve kterém se rozhovor odehrává. Výzkumník by měl vzít také v úvahu možné politické, právní a byrokratické bariéry, které mohou během rozhovoru vyvstat (Lofland et al., 2006)

2. Porozumění a přizpůsobení se jazyku a kultuře dotazovaných. Hlavním cílem je porozumění lidským zkušenostem z pohledu respondentů.

3. Rozhodnutí, jak budou výzkumníci prezentovat sami sebe. Tato sebe-reprezentace závisí na kontextu, ve kterém se nachází. Ve všech případech se však tazatel stylizuje do role „žáka“ a snaží se na sociální realitu nahlížet z pohledu respondenta.

4. Objevení respondenta. Respondent neboli informant bude zasvěcená osoba, která bude ochotna s vámi mluvit. Zároveň by měl být dostatečně vzdělaný, aby mohl provádět a interpretovat pro vás neznámý jazyk a kulturu.

5. Získání důvěry a vybudování vztahu s respondentem jsou důležité prvky vedoucí k úspěšnému rozhovoru. Pouze na základě důvěryhodného a harmonického vztahu je respondent ochoten sdílet své zkušenosti, zvláště v případě, že předmětem konverzace je citlivé téma.

6. Získání dat. Tradiční metodou sběru dat při rozhovoru je tvorba poznámek. Avšak v případě nestrukturovaného rozhovoru se spíše jedná o rušivý prvek, který narušuje přirozený běh konverzace. Vhodnější forma je tudíž audiozáznam. Jak vést nestrukturovaný rozhovor?
Tvorba návodu k rozhovoru - určit podstatu a cíle studie, nastínit hlavní témata
- návod je to seznam okruhů a otázek, ne anketa ani dotazník
- záleží na tazateli, jak moc se rozhodne držet návodu a jak moc do hloubky bude pátrat v odpovědích respondenta
- pořadí a formulace otázek může tazatel měnit na základě odpovědí. Vetšinou se určí preferované pořadí hlavních témat a pro každé téma se napíší otázky, které musí být zodpovězeny. Typy otázek, které by neměly chybět Základní otázky Essential questions směřují k ústřednímu tématu výzkumu, mohou být seskupeny a položeny naráz, nebo se mohou objevovat v průběhu rozhovoru. Všechny mají stejnou funkci - mají pomoci získat klíčové informace spojené s výzkumnými otázkami.

Dodatečné otázky Extra questions jsou otázky rovnocenné se základními otázkami. Může jít o alternativní vyjádření základních otázek, kterým účastník studie v původní formulaci nerozuměl. Bývají použity na zkontrolování reliability odpovědí a k posouzení možného dopadu změny formulace.

Jednorázové otázky Throw-away questions používáme k vybudování vztahu na začátku rozhovoru. Slouží k nastavení tempa, nebo ke změně tématu v průběhu hovoru. Tyto otázky nejsou rozhodující, pokud jde o sběr informací důležitých pro studii, ale jsou nepostradatelné při vytváření pouta mezi tazatelem a respondentem. Také mohou mít významný vliv na celkový úspěch rozhovoru.

Zkoumavé otázky neboli sondy Probing questions, probes mají za úkol přimět respondenty rozpracovat své odpovědi na položené otázky. Patří sem například otázka „Můžete mi o tom říct něco více?“ nebo „Mohl byste to prosím více vysvětlit?“ a tak podobně. Na stejnou otázku mohou různé první odpovědi spustit různé zkoumavé otázky, ale jejich účel je stejný. Získat od respondenta více informací v reakci na specifickou otázku. Otázky, které by raději chybět měly Rozčilení působící otázky (Affectively worded questions) budí u respondenta nepřiměřenou emocionální reakci, i když otázka nebyla zamýšlena jako útočná. Nevhodná formulace snadno může narušit tok rozhovoru.

Dvouhlvňové otázky (Double-barreled questions) je taková otázka, která vyžaduje odpověď zahrnují dvě nebo více témat. Taková otázka nejenže může respondenta zmást, ale také může ztížit analýzu odpovědí.

Složité otázky Complex questions jsou také zdrojem potíží. Krátké, stručné a cílené otázky jsou efektivnější, než zdlouhavá souvětí. Berg, B. L. Qualitative Research Methods for the Social Sciences. Boston: Allyn and Bacon, 2001 citováno podle WILDEMUTH, Barbara M. a Yan ZHANG. Unstructured Interviews. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, CT: Libraries Unlimited, 2009, 222 - 231. ISBN 9781591585039 Do přípravy před rozhovorem samotným patří mimo vypracování návodu třeba i výběr vhodného místa nebo dohodnutí času. I nahrávací zařízení je lepší mít nainstalovaná před začátkem rozhovoru. Když je vše připraveno, může začít rozhovore. Měl by vypadat takto:

ÚVOD (introduction). Na začátku by se měl tazatel představit a měl by vysvětlit cíl studie. Tato úvodní část by měla zahrnovat nejen popis způsobů, které zajistí respondentovi anonymitu, ale i žádost o povolení k nahrávání rozhovoru. Stejně tak by měly být zodpovězeny případné respondentovy otázky o povaze studie.

ROZEHŘÁTÍ (warmup). V této fázi se především buduje vztah mezi tazatelem a respondentem. Může se začít otázkami o prostředí, kde se rozhovor odehrává.

HLAVNÍ ROZHOVOR (Main body of the interview). Te se tazatel začíná ptát podle návodu.
ZCHLÁDNUTÍ (Cool-off) přijde na řadu, když se hlavní rozhovor chýlí ke konci. Tazatel může nasměrovat rozhovor do neformální roviny, aby se lépe ukončoval.

UVAVŘENÍ (Closure) Poděkování a rozloučení.
V průběhu rozhovoru by si měl tazatel dát pozor i na tón hlasu. Jelikož jde o rozhovor z očí do očí, měl by si také dávat pozor způsob, jak se ptá i jak reaguje na odpovědi, aby nevnesl do sběru dat nějaké předsudky. Rozhovor by měl být v celém svém průběhu neutrální.

Závěr
Polostrukturované rozhovory jsou jednou z nejužitečnějších metod sběru dat pro studium široké škály témat týkajících se informačního chování. Je potřeba mít návod pečlivě připravený a pretestovaný. Není to jen zbytečné zdržení, ale jsou to cenné zkušenosti, které pomáhají výzkumníkům ve zdokonalení dovedností týkajících se rozhovorů. [5] Vedení rozhovoru WILDEMUTH, Barbara M. a Yan ZHANG. Unstructured Interviews. WILDEMUTH, Barbara M. Applications of social research methods to questions in information and library science. Westport, CT: Libraries Unlimited, 2009, 222 - 231. ISBN 9781591585039
Full transcript